Písmenka v šuplících

Uklidil jsem si šuplík. Ne jen tak ledajaký, PRVNÍ šuplík psacího stolu, Ten, v němž jsou všechny věci, které člověk uklízí ze svého stolu TAM. Práce na několik let. Našel jsem spousty pokladů. Hromady odpadků. Mraky bezvýznamností. Na jednom pomačkaném papírku se, téměř nečitelná, válí tahle slátanina. Než ho vyhodim, napíšu to sem:

Spálený vajgly
teplý pivo
placka rumu ve Štěpánově kapse

Kouř do očí
a střízlivý číšník s vlasama fousama,
vlasama fousama

Zrušíme svůj slib dalším pivem
kluci si o refrénu vypráví

Střízlivý číšník je stále střízlivý
do půllitrů potí krev a bolest
bolest a krev

Klášter se v mlze ztrácí, spí
hrajeme tajfun
nehet se jako slina kroutí
a trsátka jsou vržena
nad řekou plnou silikonu

... a pod tím, zmateným písmem dodatek:

Telka spadla, telka spadla, kdopak nám ji postaví
Žádná jiná není doma a rádio to neumí
Zavoláme pana Frýbu, on nám zprávy zahlásí...

... a dál už nic - škoda měl jsem si dát asi o jedno víc.