Prostě kvůli tomu

No tak je to zase jeden den. Jeden den jak vyšitý z polštáře láku. Může se to zdát někomu jako plavání v moři slov a pocitů, jako létání nad horizontem zmrzliny nebo skákání v ohni životglosující figuríny s legračním kloboukem. Ano, den je fuč a začíná další, a jen kvůli tomu, že ještě dokážu sledovat čas, je tento zápis relevantní. Jenomže bytosti, které jsem na cestě po křivce času tohoto dne potkal, mě jen naplňují sílícím pocitem beznaděje, bezvýchodnosti ze situace procesu života a pokládání si neustále stejných odpovědí, kterých je tady v těch zápiscích už plno a příliš. Budiž mi útěchou, že to naštěstí nikdo nečte.