2007

Tři ráno. Poslal mi Kuláč mejl. Že slaví u moře. Želví se u moře. A já tu doma s chřipkou. No to mě podrž!!! Venku už utichly rachejtle, petardy a jiné lidské vynálezy. Prezident dočetl pečlivě připravený projev, který zítra otisknou všechny noviny - tedy skutečně zítra. Na korkové zátce, kterou jsem dalším důmyslným lidským vynálezem vytáhl z láhve od vína je z boku nápis WINE. To asi abych nebyl na pochybách, co jsem si to vlastně koupil. Vlastně ne, já ho dostal. Ale co jsem to.... jo... napadlo mě, že lidé by mohli vymýšlet a vytvářet báječné věci. Jen kdyby si už na začátku nekladli otázku - "Koupí to vůbec někdo?!" A z toho plyne, že člověk bude nadále tvořit jen proto, aby se jeho dílo dalo zpeněžit. A nebylo to vlastně tak vždy? Asi ano. Pak můžu být klidný.

Z jiného pohostinsví

Na stejném místě 29 hostů
Na stejném místě několik hloučků
a jako obvykle jsem tu, ale jen trošku

Náhodně někde v opojení hor beze sněhu a alkoholu. Jak rády se oči zamlží a přenechají vnímání jiným senzorům mozku, které člověk naštěstí jeětě nepojmenoval. A rychle do sebe vsáknout atmosféru lidského štěstí. Možná právě proto je večer moudřejší rána a ráno je příslibem divokých večerů. Chtěli jste sylšet, že něco není v pořádku? Chachachachachachacha.
To se ví, to se ví!
Zdá se, že některá slova osloví lidi hned, protože slyší sami sebe. A je stejně možná, že štěstí je magi do polívky, anebo kapesník při rýmě, popřípadě spánek s báječným polštářem. A do toho zbývá několik set metrů proti proudu horského potoka. Už se těším. Refrén dneska nebude.