Saturday, March 03, 2007

Pod dozorem

Už od narození je člověk pod něčím dozorem. Pozor - kdo má dozor? Rodiče, ze začátku, pochopitelně. (Společnost jim to dokonce zákonem nakazuje, ale k tomu se dostanu) Ale nejen to. Hned po porodu si člověka bedlivě a pozorně prohlížejí doktoři a už hledají nějaké anomálie. Pokud mimino obstojí, smí prozatím žít. Rodiče pak dohlížejí na to, aby se jedinec zdárně vyvíjel a každou přirozenou činnost malého tvora okamžitě hodnotí, komentují a zapisují do předem připravených tabulek. Každou odchylku od křivky normálnosti se snaží za každou cenu zredukovat na minimum. Zlobíš? Nezlobíš? Když je dítě patřičně zpacifikováno, nastoupí další cestu, cestu tzv. vzdělání. Ve školách se děti učí to, co si my myslíme, že by měli znát, samozřejmě pod dozorem. O přestávkách pod zvláště přísným dozorem. Pokud jedinec neobstojí, to znamená nepřistoupí na tyto pravidla a vykazuje známky odporu, přijde nátlak na rodiče a ti, sami pod dozorem, opět nutí jedince dělat věci, které on dělat nechce. Jenomže nemá na vybranou. A pokud se vzepře, ať už vědomě anebo to zkrátka nepochopí, jsou pro něj připravena další nátlaková zařízení jako pomocné a zvláštní školy. Účelem tohoto deformování vědomí je snaha o to, aby si jedinec myslel, že je to tak správně. Že je to jediná cesta, po které lze jít. Je to pochopitelně sprosté vydírání - něco za něco. Buď dotyčný na ten systém přistoupí, anebo bude potrestán. Je mu neustále něčím vyhrožováno. Od špatných známek až k cestě do vězení, kde jsou zvláště přísní dozorci. A tak není divu, že člověk v tomto prostředí vychováván má nakonec dozor sám nad sebou. Neustále kontroluje svou činnost, porovnává hodný-zlobivý, správné-špatné, dobré-zlé, morální-nemorální, legální-trestné. Bohužel, většinou naprosto chybně.
Moje žena o mě s oblibou tvrdí, že jsem asociál. Pro jistotu jsem si to našel ve slovníku: "jedinec, jehož chování se vymyká společenským zásadám; bez sociálního cítění, bezohledný". Vidíte to sami? Ten nesmysl? To vydírání? Pokud tedy odmítám společenské zásady (a to rozhodně nepopírám) jsem bezohledný. Ale tohle mi systém nevnutí, natolik jsem si uchoval špetku zdravého rozumu, toho původního, se kterým jsem se narodil. Ale uznávám, přiznávám, normální už nikdy nebudu. Příliš už mně systém poškodil mozek. Blíží se doba, kdy lidé budou očipováni, přeně podle Orwella. ("Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum. A nejúděsnější na tom všem není, že člověka mohou zabít za to že smýšlí jinak, ale to, že by mohli mít pravdu.")...
Svět je jedna veliká lež.

(...Nejúděsnější na komunistickém režimu byla schopnost tohoto režimu přinutit lidi, aby měli dozor sami nad sebou. Už jen vědomí, že v sobě máte pomyslný čip a že ONI o vás vědí všechno, dělalo z lidí bestie. Bohužel i z našich rodičů.)